Poděbrady 2018
Place -
Overall -
Time DNF
swim 00:13:42
T1 00:01:41
bike 00:46:04
T2 -
run -

Poděbrady 2018 27. 5. 2018, Jezero, Poděbrady

Do závodu jsem nastupoval s plánem na DNF bez běžeckých bot v depu kvůli problému s levým lýtkem. Je dobře, že jsem tam boty neměl – kdyby ano, býval bych vyběhl.
Udělalo mi radost poměrně slušné plavání i depo, horší to bylo na kole, kde prostě vůbec nemám sílu a nedeje mi to.


swim
Překvapivě mi to docela plavalo. Bohužel jsem tím pádem plaval v chumlu, kde ovšem ostatní plavali znatelně rychleji než já, ale všemi směry. Takže plavat v háku vůbec nešlo a naopak jsem musel neustále uhýbat nebo se loktovat s motajícími se plavci. Za druhou bójkou se to naštěstí roztrhalo a pak byl relativně klid.
T1
Na výběhu z vody i cestou do depa a z depa jsem se úplně nepřetrhnul (když vím, že mě čeká DNF), ale možná i proto jsem sundal neopren dost v pohodě a celkově bylo depo na mé poměry krátké a rychlé. Udělám to tak i příště.
bike
Kolo bylo těžké. V parku jsem ani při jednom z průjezdů (tam, zpět) nezávodil, ale hned na hlavní jsem za to vzal a jak jsem vylezl z vody relativně rozumně, bylo přede mnou asi tak milion lidí, kteří jeli o 10 km/h pomaleji než já.
Takže až ke kruháku jsem jel nonstop ve druhé řadě a jen uhýbal a křičel na ty, co vybočili aniž by se podívali, zda je už někdo nepředjíždí.
Za kruhákem k odbočce jsem se jen pomalu vezl, protože prostě nebylo kudy jet – naše půlka silnice byla plná zmatených ploužících se triatlonistů, v protisměru stojící kolona aut.
Hned za odbočkou jsem za to zase vzal a do vesnice stihl doskočit další skupinku o 300 m vepředu. Bohužel hned za vesnicí před stoupáním přestali jet a musel jsem zase vyrazit za své. Na vrcholu stoupání mě někdo předjel a pěkně jsem se za ním vyvezl až ke kruháku, tj 1–1,5 km, držel jsem hodně poctivý odstup (tak možná 15 m), ale stejně to na silném větru hrozně pomohlo.
Při nájezdu na kruhák jsem mu vystřídal, ale bohužel se se mnou neudržel a tak jsem jel zbytek cesty sám. Bohužel dost foukalo proti a zhruba v polovině nájezdu na most přes Labe mi totálně došlo a prostě jsme se musel zvednout z hrazdy a aspoň 10–15 s si vydechnout, než jsem zase mohl jet. Ale i tak se ke mě nikdo zezadu ani nepřiblížil (ani v dálce jsem nikoho neviděl) a stále jsem stahoval asi tříčlenou skupinku před sebou. Těsně před odbočkou do parku jsem je dojel a ještě narychlo předjel a urval, abych mohl v parku jet na pohodu, sám a bezpečně.
S odstupem hodnotím kolo neutrálně, ale během závodu jsem celou dobu cítil, jak mi chybí síla a vůbec mi to nejede.
T2
Do depa jsem pohodlně došel, sbalil si svých pět švestek a odkráčel do stánku odpočívat. Bohužel.
run
-